Svoboda s příležitostí nedodržovat zákony, dělá z lidí zvěř.

Do chrudimské věznice byla dovezena rodina sedláka odněkud od Svitav nebo Litomyšle. Sudetští Němci. Pán a paní a dvě hezké dcerky 16 a 18 let. Hned ten první večer Sopoušek a Havránek přivázali sedláka k šibenici, postavené na dvoře. Před tím musel vytáhnout pohlavní úd. Pak nutili ženu a dcery, aby mu brali přirození do úst. Byly  nuceny  lézt  po  kolenou a při  tom mláceny  pendrekem. Vězni z cel  v I. poschodí měli možnost pozorovat zamřížovanými  okny, jak se dívky zoufale bránily. Slyšeli  jejich  křik  a pláč. Pak  byly  zavlečeny  na   strážnici v I. Poschodí a tam znásilňovány pod obrazem tehdejší hlavy státu dr. Beneše. Od toho dne, večer co večer, museli jsme na celách v tom prvním  poschodí naslouchat srdcervoucímu pláči, prošení, vzlykání a lidským tvorům nepodobné kvílení znásilňovaných a řev po několika hodinách marného odporu pozvolna slábnoucí vyčerpáním. Do té hrůzy zaznívaly čas od času náhlé salvy brutálního smíchu několika mužských hlasů. Večer co večer. Až jednou to 16-ti leté děvče během znásilňování vypustilo duši. Pán Bůh se nad ní smiloval. Místo zjišt'ování příčiny smrti byl urychleně přezkoumán důvod k zatčení rodiny. Osobní msta a svědomitě udržované hospodářství. Zanedlouho byla pak  zbývající 3-členná rodina propuštěna do lágru  na  odsun.  Nelítostného  znásilňování  se  podle  počtu hlasů  a výbuchů smíchu museli zůčastňovat takřka  všichni bachaři mající tu noc službu. Svoboda nabytá přechodnou možností  nedodržovat zákony, dělá z většiny lidí zvěř.


K obsahu.