Sestřelení generála Štefánika - likvidace posledních svědků ještě po roce 1945.

Po sestřelu italského letadla Caproni č. 11.495 s generálem Štefanikem, po výsleších po květnu 1919 začali za záhadných okolností umírat vojáci, kteří přiznali, že se  zúčastnili  střelby.  To  se  dozvěděli   Jiří  Forman   z   Plzně a  Oldřich Fořt z Litomyšle, oba v tu dobu pracující v Praze. Když vypozorovali, že i oni jsou sledováni, že po nich jdou, uprchli jedné noci do Paříže. Tam se živili až do roku 1938 malováním pokojů. Teprve po odletu pana Beneše z Prahy do Londýna, odvážili se vrátit domů. Zde zjistili, že až na další dva, jsou už jen poslední čtyři dusud žijící z jednotky, nasazené tehdy k sestřelení letadla s dr. Štefánikem. Při pátrání po těch bývalých známých zjistili, že na příklad jeden z  nich, Bohumil Raiman, umřel už 1930 v Proseči za nevysvětlených okolností. Ale hned v květnu 1945 po návratu pana Beneše do vlasti, byli tito poslední čtyři pozatýkáni a se svými  vědomostmi jako retribuční izolováni za zdmi věznic. Ale nemluvili, věděli už, co by následovalo:                                                                                                                                                 Jiří Forman z Plzně, 16 let,                                                                                      Oldřich Fořt z Litomyšle, 16 let,                                                                              jeden starý lesní inženýr - Slovák, 20 let,                                                                 Karol Murgaš - Slovák, 20 let


K obsahu.