Nálože dynamitu místo vody.

Té prohlídce předcházela několik dní před tím ve zdánlivé tichosti jiná událost. Do tábora se denně v létě dovážela pitná voda z Horního Slavkova. Jezdil pro ní vězeň, který platil za spolehlivého na 100 %, už za první republiky, za války a nyní zase. Bylo o něm známo, že po odpykání trestů, tak najvýše tříletých, vymiňoval si vždy u velitelů věznic rezervování svého místa skladníka mundúrů s tím, že nejpozději do 14-ti dnů bude zase zpátky. Byl totiž homosexuální.

To jako kdyby nás byli zavírali k výkonu trestu do dívčích penzionátů. Mimo jiného, mohli ušetřit I na drátěném plotě kolem. Oh-la-la! Oh-la-la! Při propouštění bychom byli asi hned v bráně pod tím nápisem “Arbeit macht frei” = práce osvobozuje,  později   odstraněném,  volali  hodně  hlasitě:  “Pryč s  komunismem”. A pro jistotu to pak ještě vícekrát opakovali – a pak čelem vzad a hurá nazpět. Do dneška bychom nedali na soudruhy dopustit.

Toho věčného vězně doprovázel pro formu jeden bachař. Když odstavili lejtu pod uliční hydrant, zmizeli oba pravidekně na pivo. Toho dne, když lejta tažená koněm vjela nazpět do našeho tábora nad dolem Barbora, kolemjdoucího bachaře napadlo bouchnout si do ní svazkem klíčů. Zaduněla prázdnotou. Otevřeli, prosvěcovali a místo vody našli na dně balíček s náložemi dynamitu. K čemu to bylo, od koho a komu, zůstalo neznámé. Ve stejné tichosti narychlo pozvaná StB to měla prohlídkou objasnit.


K obsahu.